1915 - 1950

 

Léta 1915 – 1920

Psal se rok 1915, nešťastný rok v dějinách lidstva, druhý rok první světové války. Železárny CT Petzold v Komárově přijímají větší počet pracovníků a tak se i do Oseka sjíždějí občané z celých Čech. Protože byl život v té době jednotvárný, hledají mladí hoši zábavu v založení sportovního kroužku, aby zapoměli na hlad a těžkosti války.

V červnu svolávají E. Koníček, J. Podubský, R. Vetiška, J. Mečíř a J. Hrbek schůzi na ustavení sportovního kroužku. Po vyslechnutí E. Koníčka byl založen Sportovní kroužek Slavoj v Oseku, do kterého se ihned přihlásilo 36 členů.

Na této schůzi byl zvolen výbor:

Předseda – J. Mečíř

Místopředseda - J. Vacek

Jednatel – E. Koníček

Pokladník – V. Hánl

Kapitán – J. Podubský  

Po založení kroužku byla ihned zahájena úprava hřiště. Bylo to vlastně pastviště a silnice, kudy jezdily povozy, a tak mnohokrát muselo dojít k přerušení hry a počkat až přejede forman. Přes veškeré potíže již v červenci nastoupil Slavoj proti SK Čechie Hořovice v sestavě:

Brožíček – Fiala, Vetiška – Vacek, Podubský, Krýl – Mečíř, Prokop, Koníček, Dolejší, Starý.

Náhradníci Snopek a Vágner.

Utkání skončilo vítězstvím Slavoje 6 : 0 !!!. V tomto roce bylo sehráno celkem 16 zápasů z toho 7 vítězných, 6 porážek a 3 nerozhodné.

Následující rok 1916 byl bohatý na fotbal, když naše mužstvo hrálo s pražskými a plzeňskými kluby. K nejzajímavějším utkáním patřily zápasy s AC Spartou. S rezervou Sparty prohrává Slavoj po velmi dobrém výkonu 1 : 6 a v srpnu s kompletním mužstvem AC Sparty i s reprezentanty Jandou a Vaníkem, před návštěvou 1 000 spokojených diváků, prohrává Slavoj 0 : 10.

V tomto roce je také utvořena rezerva Slavoje a mužstvo dorostu.

V těchto dobách se pro hráče stala populární i následující písnička.

 

„Řip, Kolařík, Franta Prokop, to se rýmuje,

Řip pokuty dává, Kolařík je kráva,

Franta Prokop se rád hádá, to se rýmuje.“

 

Světová válka stále více a více doléhala na veškeré obyvatelstvo. V letech 1917 – 1919 se stále hraje na provizorním hřišti, hrají se pouze přátelské zápasy v průměru od 12 do 15 ročně. V roce 1918 se Slavoj dostává do svízelné situace, když obecní zastupitelstvo odebralo klubu povolení k užívání hřiště. Nezbývalo nic jiného, než hrát všechny zápasy na hřištích soupeřů.

Kádr mužstva v těchto letech tvořili:

K. Sojka, Koníček, J. Plecitý, V. Štochl, Marek, J. Krýl, Bervida, Hrubý, J. Prokop, K. Král, V. Prokop, Hrdlička, Rédl, Šmíd, Cajtháml, Kusý, Vokurka a Froněk.

V roce 1920 po znovu podané žádosti o propůjčení pozemku na hřiště, bylo kroužku konečně vyhověno a během půlroku bylo nadšenci zbudováno prozatimní hřiště. Činnost kroužku se tím slibně rozvinula, a tak bylo celkem sehráno 26 zápasů.

 

Léta 1921 – 1930

V roce 1921 byla utvořena Podbrdská župa fotbalová se sídlem v Hořovicích a bylo zahájeno mistrovství ve dvou třídách. Slavoj byl spolu s Hořovicemi, Žebrákem, Čechii Beroun, Českým lvem Beroun a Holoubkovem zařazen do I. třídy. Všechny zápasy však musel sehrát na hřištích soupeře, neboť naše hřiště nebylo uznáno regulérním. Ustanovením PŽF bylo nutné vypracovat spolkové stanovy. Valnou hromadou byl zrušen sportovní kroužek a veškerý majetek darován nově utvořenému

Sportovnímu klubu   S L A V O J   O S E K

V roce 1922 se dostavuje u mužstva generační problém. I.A mužstvu se nedaří a naopak dorostenci se stávají vítězem dorostenecké soutěže. Převážná část z nich se po převedení stávají hráči I.A mužstva a výsledky se dostavují. V mužstvu hráli:

F. Sojka, K. Hrdlička, Jos. Ungr, A. Brotánek, K. Dostál, K. Kusý, Jan Brotánek, F. Carván, K. Štěpnička, F. Froněk, V. Lhoták, V. Štefan a Jan Šmíd.

V roce 1923 byl zrušen Slavoji pronájem pozemku na hřiště a přidělen pozemek spíše na vodní pólo s rybníčkem uprostřed. Sportovním úspěchem bylo 2.místo v tabulce mistrovství PŽF. Byl ustaven stavební výbor a započato s výstavbou hřiště, která pokračovala i v roce 1924, když fotbalová činnost byla omezena a sehráno pouze 15 zápasů. 26. července 1925 se dostalo všem poctivým Slavojákům zadostiučinění a bylo slavnostně nové hřiště otevřeno. V roce 1926 byla pro rozkol v PŽF mistrovská soutěž přerušena a hrály se jen přátelské zápasy. Přesto v neúplné mistrovské soutěži Slavoj obsazuje 2.místo. Celkem je sehráno 22 zápasů, z toho 15 vítězných a          4 nerozhodné. Obdobná situace se opakovala i v roce 1927, kdy bylo sehráno 18 přátelských zápasů z toho 10 vyhraných, 2 nerozhodné.

Většinu zápasů odehrála sestava:

V. Plecitý – A. Hrdlička, V. Lhoták – K. Vokurka, A. Lhoták, Ant. Kusý – P. Brotánek, J. Brotánek,                 K. Štěpnička, A. Krýl a V. Froněk.  

V roce 1928 se opět rozbíhá mistrovská soutěž PŽF a Slavoj se umísťuje na 4. místě, když v rozhodujícím zápase o titul mistra župy prohrává s SK Rakovník 1 : 4. Celkem bylo v tomto roce sehráno 24 zápasů – 20 vyhraných a 1 nerozhodný. Jak je z výsledků patrné, výkonnost mužstva šla neustále nahoru. Mužstvo se prosazuje střelecky, o čemž svědčí poměr branek 95 : 33.

V roce 1929 obsazuje v mistrovství župy Slavoj 2. místo a titul mistra mu uniká v klíčovém zápase s  SK Český lev Beroun po porážce 1 : 5.

Psal se rok 1930 a oddíl slavil 15 let svého trvání. Oslavy to byly radostné, neboť Slavoj v té době bojoval stále na čele tabulky PŽF. Program jubilejní slavnosti byl pečlivě připraven, hrál se zápas bývalých jedenáctek z roku 1915 a 1920. Dále byl sehrán zápas I.A mužstva s SK Doudlevce Plzeň, ve kterém vítězíme 5 : 1. Do oslav také patřil zápas s XI. hluchoněmých, v jejichž řadách hrál také náš člen Jan Sojka, který se s tímto mužstvem zúčastnil zájezdů do Francie a Alžíru.

 

Léta 1931 – 1940

Konečně v roce 1931 byla korunována snaha o získání nejvyšší mety úspěchem a Slavoj se po 16 letém trvání stává poprvé v dějinách osecké kopané mistrem PŽF před SK Český lev Beroun. Tímto vítězstvím postupuje Slavoj do soutěže o mistrovství českého venkova, kde hraje s mistrem Západočeské župy SK Nýřany. V Nýřanech vyhrává Slavoj 2 : 0, ale doma prohrává stejným brankovým poměrem. Rozhodující třetí zápas byl hrán v Plzni a hráči Slavoje odcházejí opět poraženi s výsledkem 1 : 2 , čímž jsou z dalších soutěže vyřazeni.

I v následném roce 1932 si Slavoj vedl velmi dobře a jen o vlásek neobhájil titul mistra PŽF. V tomto roce došlo ke změně v organizaci PŽF a přechází se na dvoukolový systém.

V dalších letech Slavoj stále útočí na titul a stává se velmi známým a populárním klubem. V roce 1933 obsazují hráči 3. místo. Největší sportovní událostí byl přátelský zápas s ligovým SK Kladno, který nás poráží 5 : 1 a do jeho mužstva přestupuje náš nejlepší útočník Josef Šlajsna.

V roce 1934 dochází u mužstva k poklesu výkonnosti a hlásí se také generační problém. Mužstvo obsazuje až 6. místo a z klubu odcházejí: P. Brotánek, J. Bucha, Jos. Huml, Ant. Krýl a Fr. Kratochvíl.

Rok 1935 jarní kolo – 7. místo, podzim – 2. místo a začíná se rýsovat nová sestava.

Rok 1936 – mužstvo opět útočí na titul mistra PŽF – 2. místo. Je prováděna úprava hřiště, postavena obytná chata a zvolen první správce hřiště ; hráč Václav Lhoták. Z mužstva přestupují: Jos. Novák do SK Pantof Praha a Josef Zeman do SK Lysá.

Rok 1937 – 2. místo a postup do kvalifikačního turnaje o postup do divize českého venkova s oddíly:

SK Rokycany, SK Bílina a SK Sušice. Slavoj končí na 2. místě a po 4 výhrách, 1 x nerozhodně a 1 x porážka.

V té době náš nejlepší hráč Václav Čepelák přestupuje do SK Viktorie Plzeň.

Po tragickém neštěstí umírá náš předseda pan Josef Hlavatý.

Rok 1938 – přes stále přiostřování mezinárodní situace, kdy je sportovní činnost omezena, Slavoj nadále udržuje přední pozici v mistrovství PŽF. Obsazuje 3. místo. V těchto letech hájili barvy Slavoje tito hráči:

K. Štrobl, V. Plecitý, Ryska, V. Lhoták, A. Lhoták, bří. Cintlové, A. Zeman, J. Zeman, E. Štefan, L. Štefan,

J. Šmíd, Fr. Jonák, J. Sojka, V. Abrhám, J. Mraček, FR. Vlach, J. Šlepr, Eichinger, J. Šlajsna, Hutr, E. Šlapák, Jos. Huml, Jos. Jonák, O. Kožený, V. Čepelák, A. Hrdlička, A. Kusý, Fr. Hejl, Jos. Novák, A. Sojka,

P. Brotánek, K. Štěpnička.

Rok 1939 – mužstvo pokračuje v boji o nejvyšší metu PŽF, je doplněno nadějnými dorostenci a je složeno výhradně z hráčů Oseka. V jarním kole 4. místo, v podzimním mistrovství – 1. místo.

Psal se rok 1940, když Slavoj vstupuje do jarní sezóny z 1. místa a neohroženě poráží své soupeře až k dosažení titulu.

Podruhé v historii osecké kopané se Slavoj stává mistrem PŽF a postupuje do kvalifikace o postup do divize českého venkova. Zde v prvním zápase v Rokycanech prohrává s katastrofickým skóre 8 : 4. V dalších dvou zápasech s DSK Tábor vítězí doma 3 : 0 a v Táboře 4 : 2. V rozhodujícím utkání na domácím hřišti poráží SK Rokycany 3 : 1. Tím se mužstvo stává vítězem kvalifikace a jako první vesnický klub účastníkem divize.

Divize byla dárkem k 25. výročí založení SK Slavoj a kopané v Oseku.

 

D I V I Z E

Soutěžní ročník 1940/1941 mistrovství divize českého venkova zahajujeme dvěma porážkami. V Rokycanech 4 : 2 a ve Strakonicých 3 : 2. Třetí zápas hrajeme doma s našim dávným rivalem SK Hořovice, nad kterým Slavoj před rekordní návštěvou 2 500 diváků vítězí 6 : 0. Slaojácká mašina se rozjíždí naplno. Po nerozhodném zápase v Českých Budějovicích 4 : 4 vítězí nad Petřínem Plzeň 2 : 1, SK Rakovník 1 : 0, SK Český lev Beroun 4 : 0, Stadion České Budějovice 8 : 0, DSK Tábor 5 : 4, Union Beroun 1 : 0 a na konec nešťástná porážka od SK Doudlevce 0 : 1. V tomto roce se vrací zpět do Slavoje kanonýr Venca Čepelák.

Stabilizovaná sestava měla tuto podobu:

Karel Štrobl – Jiří Šmíd, Láda Štefan, Josef Novák – Eda Štefan, Franta Jonák – Joska Jonák, Pepča Sojka, Lojza Zeman, Venca Čepelák a Jarda Šlepr.

Sdřídali: Jarda Mraček, Josef Zeman, Fr. Vacura aj. Homolka.

V jarní sezóně roku 1941 pokračuje mužstvo Slavoje v úspěšném tažení:

Rokycany 2 : 2, Strakonice 2 : 2, Hořovice 4 : 3, SK České Budějovice 7 : 0, Petřín Plzeň 8 : 2, Rakovník 8 : 3, porážka s Č. lvem Beroun 1 : 2, Stad. Č. Budějovice 3 : 0, porážka s DSK Tábor 1 : 2, s SK Doudlevce 0 : 0, a vítězstvím s Unionem Beroun 3 : 1.

Po těchto výsledcích tak Slavoj v ročníku 1940/41 obsazuje 2. místo

Nebýt nešťastných zápasů s SK Doudlevce, mohl malý vesnický klub Slavoj Osek bojovat v kvalifikačním turnaji o postup do tehdejší nejvyšší fotbalové soutěže – ligy.

Soutěžní ročník 1940/1941 byl nejúspěšnějším v celé 26-ti leté historii činnosti SK.

 

Léta 1941 – 1950

Podzimní sezóna roku 1941 nebyla pro Slavoj již tak úspěšná a mužstvo obsazuje 5. místo. V jarním kole v roce 1942 dochází ke zlepšení a v konečném účtování tohoto ročníku Slavoj obsazuje celkově pěkné 4. místo.

V ročníku 1942/43 dochází v mužstvu k několika změnám a vzhledem k tíživé finanční situaci musí hrát některé zápasy na hřišti v Hořovicích. Po podzimní čísti Slavoj přezimuje na 8. místě, ale ani jaro situaci nevylepšuje. Mužstvo tak sestupuje zpět do PŽF, kde se opět setkává s bývalými soupeři župy.

Před zahájením nového ročníku, je mistrovská soutěž nově organizována ve dvou skupinách. Slavoj se hned v ročníku 1943/44 stává vítězem Hořovické skupiny a utkává se s AFK Litavan Králův Dvůr o titul mistra PŽF.

Po vítězství s tímto mužstvem, si hráči vedou úspěšně i v kvalifikaci o návrat do divize. Slavoj poráží Slavii Plzeň 5 : 2 a 3 : 1 a s druhým soupeřem SK Vodňany vítězí 5 : 0 a v odvetě remizuje 3 : 3.  

Divizní ročník 1944/45 byl provázen určitými problémy. Po sehrání prvního mistrovského zápasu, ve kterém Slavoj poráží svého dlouholetého soupeře SK Hořovice 9 : 1, je soutěž pro dopravní potíže zrušena a hraje se pouze náhradní okrsková.

Největšího úspěchu dosáhl Slavoj v letech druhé světové války. Bylo to ovlivněno tím, že veškeré společenské dění bylo potlačováno a téměř celá vesnice se soustředila do řad členů a příznivců SK. Mnozí z nich byli zapojeni do ilegální činnosti, za což si odnášeli při odhalení různá potrestání nebo dokonce zavlečení do koncentračních táborů. Tam také po době mučení umírá jeden z nejlepších hráčů Slavoje, p. Antonín Krýl.

V těchto letech jsou při Sportovním klubu zapojeni také mládežnické oddíly dorostu a žáků, které hrály rovněž mistrovskou soutěž PŽF. Předsedou SK Slavoj byl v této době pan Jaroslav Štefan.

V ročníku 1945/46 se Slavoji nedaří, obsazuje poslední místo a loučí se s divizí českého venkova. Po roční pouze mužstvo opět vyhrává I.A třídu a postupuje do kvalifikace o návrat do divize. Naši soupeři však byli nad naše síly. V tomto kvalifikačním turnaji jsme dosáhli jediného vítězství doma s SK Nýřany 3 : 2 a ostatní zápasy prohráváme. V Nýřanech 4 : 3, s MAS Sezimovo Ústí dvakrát 2 : 3 a s SK Teplicemi 1 : 5 a 3 : 7. Po tomto neúspěchu tak zůstáváme v I.A třídě, kde se střídavými výsledky bojujeme až do roku 1950.

V období let 1946 – 1950 si vede velmi úspěšně dorost Slavoje, což je důkazem toho, že je v Oseku mládežnické kopané věnována velká pozornost. Zvláště úspěšný byl ročník 1947/48, kdy dorost Slavoje poprvé v historii osecké kopané získává titul mistra PŽF.

Jako mistr postoupili dorostenci do celostátního mistrovství, kde se utkali s SK Náchod. Na domací půdě v Oseku skončilo utkání nerozhodným výsledkem 2 : 2, ale v Náchodě jsme prohráli 1 : 0, čímž byli z další soutěže vyřazeni.